INSECT ARK - Raw Blood Singing
Dana Schechter (SWANS) a Tim Wyskida (KHANATE) stvořili pod hlavičkou INSECT ARK další neortodoxní dílo ponořené v drone, sludge a noise rocku. Sugestivní dílo, ale je těžké se v té bažině neutopit.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Strety medzi analógovým a digitálnym svetom sú čoraz častejšie. A to nenarážam na mp3 kópie vinylových dosiek, ktorých sa na Rapidshare váľa stále viac, ale na vydania, ktoré v sebe kĺbia to najlepšie z oboch strán nahrávacej barikády. Komplet „Live At Roadburn 2008“ je jedným z nich. Originálna kombinácia LP platne a DVD disku uspokojí všetkých: tých, čo preferujú užívateľskú prívetivosť digitálnych nosičov aj tých, čo miesto sedenia pred televízorom radšej zavrú oči a započúvajú sa do praskajúceho vinylu.
Ťažko povedať, kto si to užije viac: „Live At Roadburn 2008“ je nahrávkou, ktorá prekračuje limity zberateľského kompletu (aj keď pôvodne vyšla v náklade 500 kusov, ktorý na všeobecné prekvapenie, ale zaslúžene, nevydržal viac ako mesiac) a rovnako čnie nad bežnými záznamami koncertov undergroundových kapiel.
Mnoho zabehnutejších formácií svoj pódiový výkon totiž zvečnilo na triedu menej kvalitnom nosiči. Tento záznam potvrdzuje, prečo je Roadburn bez preháňania mekkou fanúšikov stoner-, sludge-, drone- a ostatných experimentálnych foriem metalu či tvrdej hudby vo všeobecnosti. S takto kvalitným zvukom, schopnými kameramanmi a decentnými svetlami stačil WOLVES IN THE THRONE ROOM štandardný výkon, aby uchvátili nielen publikum na mieste v tilburgskej „nula trinástke“, ale sprostredkovane i to, ktoré ho zažíva oneskorene.
Štvorica skladieb prezentuje WITTR v dobre známej polohe, vychádzajúcej zo stopážou rozsiahlych, až ambientne monotónnych gitarových textúr, z ktorých sa príznačne vynárajú typické (euro)blackmetalové „trylkujúce“ melódie, hnané vpred neúnavými bicími Aarona Weavera. V „Cleansing“ môže chýbať hlas Jessicy Kinney, no i tak sa „vlkom“ podarilo svoj eko-blackmetal preniesť na pódium v podobe ich priaznivcom veľmi dobre známej.
„Live At Roadburn 2008“ je zároveň epitafom skupiny, ako sme ju poznali z čias „Diadem Of 12 Stars“ a „Two Hunters“. WOLVES IN THE THRONE ROOM sú tu zachytení naposledy pod starým logom a naposledy s údajne hlavnou autorskou osobnosťou Rickom Dahlenom v zostave. Jeho gitarové party prebral „roadburnský“ basák Will Lindsay, takže istá kontinuita ostala zachovaná – i tak bude na aktuálnom EP „Malevolent Grain“ a regulárnej trojke „Black Cascade“ počuť inú kapelu. O dôvod viac si „Live At Roadburn 2008“ zaobstarať. Trebárs na aktuálnom európskom turné.
Po všetkých stránkach vydarený živý záznam v exkluzívnom balení.
8,5 / 10
Aaron Weaver
- bicie
Nathan Weaver
- gitara, spev
Rick Dahlen
- gitara
Will Lindsay
- basgitara
1. Vastness & Sorrow
2. Face In A Night Time Mirror Pt.1
3. Cleansing (len na DVD)
4. I Will Lay Down My Bones Among The Rocks And Roots
Celestial Lineage (2011)
Black Cascade (2009)
Malevolent Grain (EP) (2009)
Live At Roadburn 2008 (2008)
Two Hunters (2007)
Diadem Of 12 Stars (2006)
Vydáno: 2008
Vydavatel: Roadburn Records / Burning World Records
Produkce: mix a mastering Marcel van de Vondervoort
Studio: Nahraté naživo na festivale Roadburn 2008, 19. apríla 2008
Prvé vydanie 150 kusov na zlatom vinyle s plagátom, 150 ks na žltom vinyle, 200 ks na červenom vinyle. Dotlač 500 ks na čiernom vinyle.
-bez slovního hodnocení-
Dana Schechter (SWANS) a Tim Wyskida (KHANATE) stvořili pod hlavičkou INSECT ARK další neortodoxní dílo ponořené v drone, sludge a noise rocku. Sugestivní dílo, ale je těžké se v té bažině neutopit.
Odporně chutná lahůdka ukuchtěná z nekompromisně kvalitních surovin. Je to "jen" svérázný old school death metal anebo moderní verze extrémních forem metalové muziky? Možná oboje,ale rozhodně unikátní záležitost pro hledače v okrajových hudebních sférách.
Velkolepé, mnohovrstevnaté a produkčně velkorysé dílo. Jiné ani po minulém albu být nemohlo. Pro někoho možná i trochu za hranou kýče, ale když Jón Aldará se velmi dobře poslouchá, ať působí kde chce. Není to na první poslech, ale i po něm už spokojenost.
Deska, která po skvělém singlu ("Break My Lying Tongue") nakonec nedokázala tuto laťku udržet po celou hrací dobu. Silnější skladby se míchají s těmi "vatoidními" a jako celek nahrávka uplyne a příliš emocí nevzbudí. Model VOLA se asi opravdu vyčerpává.
Zásadní kapela mého dospívání a také kapela, kterou jsem 20 let ignoroval přišla s deskou odkazující k tomu nejlepšímu z její historie. Zároveň ovšem ani neevokuje pocit opakování se. "Disintegration" je jen jeden, ale tohle rozjímání mě prostě baví.
16 minut šťavnatého technického thrashingu a dva covery od kapely, která má řemeslo v paži. Je v tom ta patřičná lehkost, drive i finesa, které člověk od téhle žánrové generace automaticky čeká. Jako drobný příkrm v čase thrashového hladu obstojně zasytí!
Trochu rozpačitý počin po čtyřech letech od minulého alba "The Fallen Crimson". Nedotažené, možná zbytečně stručné album stojí na pouhých náznacích síly, kterou skupina v minulosti disponovala. Ale hezké momenty s typickým rukopisem se najdou, to zase jo.